Zbýšovské stránky - Z historie města

Zbýšov - dříve také: Zbiscowiz, Sbizowich, Biospicz (13. st.), Wessau (1676), Zbejšov
První zmínka o osadě je v listině z roku 1280, kterou zemský maršálek Bohuš z Drahotúš daroval osadu Zbýšov (Zbiscowiz) své dceři Herce a oslavanskému klášteru, do něhož dcera vstoupila. Od té doby má Zbýšov vrchnost, dějiny a osudy společné s nedalekými Oslavany. Když pak v letech 1516 - 1526 klášter vyhořel, jeho statky i se Zbýšovem držel pan Kuna z Kunštátu a po něm Vilém z Kunštátu, který oslavanské zboží a s ním i obec Zbýšov zastavil před rokem 1547 Albrechtu Bošovskému z Polanky. Po změně majitelů jej získal sňatkem v polovině 17.století Arnošt hrabě Mollart. Ten roku 1712 prodal Oslavany – tedy i Zbýšov – starobrněnskému klášteru. Po jeho zrušení roku 1782 připadlo panství náboženskému fondu a ten, jej roku 1790 prodal dalším kupcům. V následujících letech se v držení tohoto panství vystřídalo několik majitelů, teprve v roce 1925 byl ze Zbýšova vytvořen zbytkový statek, který se stal majetkem bratrů Vincence a Bedřicha Holle z Vyškova.

V 18.století a na počátku 19.století bylo zemědělství výhradním zaměstnáním a zdrojem obživy téměř veškerého obyvatelstva Zbýšova. Rolníci tehdy tvořili naprostou většinu, z části doplňovanou řemeslníky, potřebnými k provozu zemědělského hospodářství. Byli to zejména kováři, kolaři, bednáři, mlynáři a občas zámečníci a tkalci. Ostatní řemeslníci se soustřeďovali v nedalekých městečcích Rosicích, Oslavanech a Ivančicích. Svým rázem je krajina kolem Zbýšova poměrně příznivá zemědělskému hospodářství. Jen mírně zvlněná krajina je proti severním větrům chráněná pahorky a lesy, lehká místy hlinito – písčitá půda průměrně dobré bonity umožňuje poměrně dobré výnosy. Příznivé je také mírné teplé klima, které umožňovalo pěstování mj. i vinné révy. Z odrůd ušlechtilé révy, pěstované v regionu stojí za zmínku zejména ryzlink, cinifadel, sylvánské modré a červený i zelený muškatel. Kromě těchto rozšířených odrůd se zde pěstovaly také druhy rév, které měly víceméně pouze charakter např. rybalka, klemica, porok dubinka a.j.. Pěstování révy postupně upadá, z důvodu pracné a nákladné péče o vinohrady a také importu levnějších vín z jižních částí Rakousko – Uherska, až nakonec se od druhé poloviny 19.století ve Zbýšově ani v okolí žádné vinice nevyskytují . Hlavními plodinami, které se v 18.století pěstovaly, byly zejména proso a pohanka, jenž byly postupně v 19.století vytlačeny pšenicí, žitem, ječmenem, bramborami a cukrovou řepou. Kukuřice se v hospodářství selských usedlostí začala prosazovat až na přelomu 20.století. Z hospodářských zvířat mívali sedláci i někteří z domkařů krávy a kozy, chov ovcí se zde výrazně nevyskytoval a od poloviny 19.století se rozšířil ve větší míře chov hus. Dále zde bylo běžné chování slepic, králíků a prasat, na nichž byla postavena obživa drobných rolníků i hospodařících havířů. (dle.Fojtík.K.:1961)

Domácnosti, jejichž členové byly zaměstnáni v dolech nebo strojírnách a železárnách, postupně omezili hospodaření pouze na malý kousek půdy blízko vesnice. Odklon obyvatel Zbýšova od zemědělského hospodaření nastal (zejména) po roce 1953, kdy bylo zrušeno lístkové zásobování obyvatelstva a byl dokončen kolektivizací v roce 1958. Jednotné zemědělské družstvo bylo zřízeno v souladu s tehdejší politikou na movitém i nemovitém majetku zemědělsky hospodařícího obyvatelstva, kteří se s rozdílnou mírou dobrovolnosti stali členy družstva. Samostatně hospodařící JZD ve Zbýšově zaniká v roce 1973, když bylo sloučeno s nově vzniklým družstvem, v němž se sjednotila zemědělská družstva z okolních vesnic s centrálním sídlem v sousední vesnici Zakřany.

Od konce 18.století jsou dějiny Zbýšova, jakožto i celého Rosicko – oslavanska těsně spojeny se založením a rozmachem dolování uhlí. Doly na kamenné uhlí podstatně změnily tvář celého regionu. Do vesnic, které byly ještě v polovině 18.století malými osadami, proudilo nové obyvatelstvo, kraj byl protkán novými silnicemi a pomalu vystupoval ze své izolace. Zemědělská oblast se tak postupně přetvářela v kamenouhelný revír. S rozvojem oblasti jako průmyslové zóny se stěhuje do Zbýšova nové obyvatelstvo nejen ze všech koutů Moravy, ale také z Čech a později též ze Slovenska. Počátkem 17.století měl Zbýšov 29 domů, po třicetileté válce však zůstalo obydlených pouze 16. V roce 1790 zde bylo 53 domů s 313 obyvateli, ale v roce 1890 zde stálo již 128 domů s 1624 obyvateli. Za tzv. I.republiky vzrostl počet obyvatel obce a v roce 1928 měl Zbýšov již 255 čísel a 1980 obyvatel. S růstem obyvatelstva se mění i ráz původem zemědělské obce. Od roku 1900 v obci působí Sokol a Slavoj, včelaři, chovatelé drobného hospodářského zvířectva, hasičský sbor i čtenářský spolek. Se stoupajícím počtem obyvatelstva stoupala i činnost politická, v té době působí v obci několik politických stran socíálnědemokratická, komunistická, národnědemokratická, národněsocialistická, strana lidová, republikáni, živnostensko-obchodnická i agrárníci. Většinu mužské populace Zbýšova tvořili havíři a koksaři, dále 24 rolníků a 53 živnostníků. Část občanů již tehdy dojížděla za prací do nedalekého Brna. V roce 1913 je Zbýšov elektricky osvětlen, roku 1922 byla zřízena obecní knihovna a o dva roky později byl postaven „Dělnický dům“. V roce 1932 byl ve Zbýšově konečně zbudován obecní vodovod , čímž se podařilo zamezit dalším epidemiím břišního tyfu, při kterých v letech 1906, 1920 a 1930 došlo i k úmrtím mezi obyvateli dělnických kolonií.

Po válečných událostech, vítězství komunistů v roce 1946 a únorovém převratu roku 1948 vzrůstá těžba uhlí a s ní se zvyšuje i počet obyvatel v obci. V roce 1950 žije ve Zbýšově 2215 obyvatel a mnozí další sem dojíždějí za prací. V 60.letech byla vybudována rozsáhlá hornická sídliště, čtvrť Sička, obchodní i zdravotní středisko a Zbýšov získává současnou podobu. V roce 1961 má Zbýšov již 3871 obyvatel a růst počtu obyvatel pokračuje až do konce 80. let, kdy zde v roce 1980 žije 4484 obyvatel. Tento počet je nejvyšší v historii obce a od té doby postupně klesá až k současnému stavu, který činí ke konci roku 2004 celkem 3878 obyvatel. Pokles obyvatelstva byl zapříčiněn zejména omezením pracovních příležitostí v uhelných dolech v obci i regionu, část horníků i s rodinami se přestěhovala za prací do jiných regionů, kde pokračovala těžba uhlí a do obce se nestěhovali ve větším počtu noví lidé. V neposlední řadě souvisí pokles obyvatelstva také s celospolečenským poklesem natality obyvatelstva.

Přestože obec několikrát usilovala o povýšení na město již v 30.letech minulého století, status města je Zbýšovu udělen teprve 1.ledna 1965. Současný znak byl naší obci přiznán v roce 1976.

Vývoj počtu obyvatel Zbýšova

rok populace
1790     313
1869    1051
1900    1976
1921    1984
1950    2215
1961    3871
1970    4358
1980    4484
1991    4484
1996    4121
2001    3864

Historická mapa Zbýšova z vojenské mapy z let 1836 - 1840 (zdroj: Mapy.cz)